← Zpět na seznam témat
_V posledním čísle časopisu FAUNA vyšel článek o kavalírech. Pro ty z vás, kteří to četli a jsou možná trošku zmateni z informací, které se tam dozvěděli, jen pár poznámek:_
Prapředci kavalírů jsou označování jako toy španělé. Je potřeba si uvědomit, že k regulovanému chovu psů došlo až v 19. století, takže dopátrat se prapůvodu jednotlivých plemen je dost složité. V případě toy španělů se většina expertů shoduje na tom, že byli importováni do evropy z Číny přes Itálii ve 12. a 13. století. Na mnoha plátnech starých italských mistrů najdeme malé, hnědo-bílé psíky, ne moc odlišné od dnešních blenheimů.
Pokud jde o černé španěly, tak ty do Anglie přivezla z Francie Marie Henrietta, sestra Karla II.
Ferdie of Monham nezískal jako první cenu Roswell Eldridge, ale byla to fenka Waif Julia. Ferdie of Monham by jedním ze čtyř prvních zástupců "kavalírů" (tedy King Charles Spanielů starého typu) vystavených na Crufts v roce 1926, kdy pro ně byly poprvé otevřeny speciální třídy.
Roswell Eldridge nebyl žádný chovatel, pokud bychom chtěli, spíše ho můžeme označit za mecenáše a filantropa. Anglii navštívil v roce 1920 a sháněl se po psech, které viděl na starých malbách. Avšak svůj inzerát s cenou zadal do katalogu Crufts až v roce 1926. Věta: _"Avšak brzy poté, co se zvyšoval počet kavalírů R.Eldridge zemřel."_ je také zavádějící. On totiž zemřel již 20.ledna 1927, tedy ještě dříve, než se okolo kavalírů začalo něco intenzivního dít.
Když už je k dispozici přes 5 stran A4 a článek se týká zejména historie kavalírů, je s podivem, že asi největší _ikoně_ kavalířího světa je věnována pouze jediná věta: _"Významnou osobností byla paní Pittová"_. A to mluvíme o ženě, která zakládala klub a byla jeho předsedkyní více než 30 let. O majitelce chovatelské stanice Ttiweh, ze které pochází mnoho prvních šampionů plemene. Pod jejím jménem byly pořádány každoroční výstavy kavalírů (Amice Pitt Rally) ...
Stejně jako Roswell Eldridge tak ani lady Abrahams nebyla žádná chovatelka psů. Tohle je tisíckrát opakovaná lež, která se stala pravdou. Je opravdu trestuhodné, že v dnešní době a s našimi možnostmi nejsme schopni zmapovat tak nedávnou historii a neověřujeme si fakta. Pokud se lady Abrahams o něco zajímala, byl to tenis. Narodila se v Praze v roce 1910 jako Luisa Kramerová a její otec, doktor Leopold Kramer, vlastnil bubenečskou nemocnici. V roce 1939 odjela do Anglie (právě kvůli tenisu) a již tam zůstala. Provdala se tam a tím také získala šlechtický titul. Za války vstoupila do československého vojska ve Velké Británii a dosáhla hodnosti majora. V článku zmiňované psy opravdu do ČR přivezla, jako dar. V rodině však pro tyto psíky neměli pochopení a tak skončili u paní Semerádové. Jak vidíte, historie počátků našich kavalírů není tak idilická, jak by si člověk přál.
Rád bych ještě upozornil na to, že aritmie a šelest srdce jsou dvě zcela odlišné choroby a pokud mají kavalíři problém, je to právě ten šelest. Není pravdou, že je někde stanoveno, jaké má být rozložení barev u trikolorního kavalíra (kromě pálení). U blenheima je popsána maska na hlavě, ale u trikolora podobné rozložení v černé jen "očekáváme", není však popsáno ve standardu. Také nevím proč jsou váhy uváděné ve standardu podle autorky zavádějící a naopak nevím, proč by výška měla být lepším faktorem (ve standardu míry nejsou) …
V jedné části článku se dočteme co všechno můžeme na kavalírovi přistřihnout a v závěru článku je zase citace ze standardu, která praví (a zcela správně), že srst nesmí být střihem upravována.
Také o tom zanášení dýchacích cest provázené chroptěním lze polemizovat. Podle mého je ve valné většině způsobeno měkkým patrem.
Vůbec nechápu doporučení, aby se kavalír koupal jednou za měsíc (proč???). Popis a doporučení výběru barevných variant do chovného páru jsem také nepochopil. Přinejmenším chybí nějaké zdůvodnění. Ale ono to zdůvodnění by zřejmě šlo proti doporučením autorky.
… nechce se mi procházet článek odstavec po odstavci. Jen si říkám, kdy se kavalírům zase naskytne taková příležitost a dostanou pětistránkový prostor v časopise? Škoda, že se toho nevyužilo k nápravě starých chyb a omylů a rozumné a pravdivé propagaci plemene …
_Hodně článků z historie kavalírů vyšlo například v našem zpravodaji a napsal je či přeložil Olda Bayer. O úpravě kavalíra na výstavu i o běžné péči zase napsala spoustu článků Míša Čermáková. Informace o zdraví a nemocech najdete zase na klubovém webu._
Zmiňovaný výtisk časopisu Fauna (16/2012) se mi dostal do rukou až o tomto víkendu a bohužel musím souhlasit s tím, že si zaslouží více kritiky než pochvaly. Každý máme právo na vlastní názory stran toho jak moc je kavalír uštěkaný, který barevný ráz má nejvíc temperamentu, či zda u kavalíra „časté česání není nutné a stačí jednou za 2-3 týdny“ a když tak si vypomůžeme nůžkami (?), ale opravdu není možno si vymýšlet historii a domněnky vydávat za skutečnost. Vždyť historie kavalírů je tak úžasná i bez těch bájí. Takže několik faktických poznámek k citacím z textu:
„Miloval je Jindřich VIII. Tudor, ...“
Nejsem si jist, zda je pro toto tvrzení dostačující skutečnost, že vydal dekret, podle kterého nesmí být u Dvora drženi žádní psi s výjimkou několika malých ‚spanyells‘ pro dámy.
„Karel I. byl znám až přehnanou láskou ke kavalírům, kdy nejednou zanedbával vladařské povinnosti, aby upřednostnil zájmy svých kavalírů.“
Jen málokdo neví, že to nebyl Karel I., ale Karel II. kdo podlehl kouzlu malých španělů a zmínka o tom, že jim král Karel II. dává přednost před plněním královských povinností, pochází z deníků Samuela Pepyse.
„Také prosadil zákon, že do všech institucí mají psi kavalírští povolený vstup, a to včetně parlamentu.“
Prosím, nezkoušejte to. Je to oblíbená báchorka, které údajně věří i někteří Angličané. Nikdy tomu tak nebylo a to ani za vlády Karla II. Doporučuji přečíst si skvělý článek „Jak to bylo doopravdy“, který napsala na toto téma paní Judy Wright a vyšel v našem Zpravodaji (4/2009).
„Až v 17. století přišli na řadu červenobílí blenheimi. Ty jako první začal chovat na svém zámku lord John Churchil of Malborough.“
Jak je patrno z obrazů Tiziana a Veronese, tak bílo-rezaví Toy španělé existovali v Itálii o několik století dříve, než se první vévoda z Malborough narodil. Dále je jisté, že psi, které vlastnil Karel I. nebyli toy španělé, ale ‚English Cocking Gun Spaniel or Springer‘, což bylo tehdy obecné pojmenování malých polních a loveckých španělů. ( z knihy "Toy Dogs And Their Ancestors", od Neville Lytton) Je pravdou, že Karel I. byl při svém útěku na hrad Carisbrooke doprovázen malým černým španělem, který se jmenoval Rogue. Šlo však zřejmě o jednoho z předchůdců anglických španělů – gredina.
„Jeden z prvních ruby psů se jmenoval Risum a žil v 70. letech 19. století.“
Správné znění je: „Bylo to za vlády královny Viktorie, kdy se poprvé objevili jedinci v barvě ruby: je zde portrét vévody a vévodkyně z Cumberland na procházce s ruby psem. Má se za to, že prvního ruby kavalíra vlastnil pan Risum. V roce 1875 získal pan Garwood druhé místo na Alexandra Palace Show se svým ruby psem, který se jmenoval Dandy.“
„Avšak až v roce 1945 došlo konečně k oficiálnímu rozdělení španělů na cavaliera a kinga a chov se tak rozvinul naplno.“
Oddělení těchto dvou plemen těsně po ukončení II. Světové války, bylo pro plemeno další pohromou (A. Pitt). Již tak válkou zdecimovaný chov, který se podařilo udržet často jen za cenu inbreedingu, ztratil možnost využít krevních linií vhodných jedinců druhého plemene, tak jako se tomu do té doby dělo. Ke skutečnému rozvoji plemene došlo až mnohem později. V roce 1945 bylo v celé Velké Británii registrováno 60 a v roce 1950 jen 314 nových jedinců. (Bruce Field, The Cavalier King Charles Spaniel)
Nicméně dosti kritiky (i když by bylo možno pokračovat). Navzdory všemu je chvályhodné, že o kavalírech alespoň někdo napíše a přidá hezké obrázky.
Dobrý večer, můžu jeden dotaz? Hodněkrát zmiňovaná paní Semerádová byla (je?) pouze majitelka, nebo i chovatelka?
Děkuji za odpověď
Paní Milada Semerádová chovala první Kavalíry na chovatelskou stanici,,ze Semradic".Nebyla chovatelkou v pravém slova smyslu,ale stala se náhodně majitelkou kavalírského páru.Odchovala na tomto páru jen velmi málo vrhů a chov ukončila.Zemřela před delší dobou.Na rozvoji kavalírů se podíleli další majitelé a chovatelé.
Podle dostupných genealogických přehledů odchovala paní Semerádová ve své CHS Ze Semradic 8 vrhů. Z jejích odchovů je známá především Hetty ze Semradic, vnučka výše zmíněného páru z Anglie. Tato fena je zastoupena v rodokmenech mnoha prvních" českých" kavalírů. Hetty ve vlastnictví pana JUDr. Šušlíka vyhrála titul klubové vítězky na KV v roce 1991. Byla to historicky první klubová výstava posuzovaná rozhodčími ze zahraničí - panem Dr. Schemelem a paní Kurittu. Nejůspěšnější potomek Hetty byl ch. Ciro z Jiříkova, který vyhrál klubovou výstavu v roce 1993, kterou poprvé posuzovali rozhodčí z Velké Bitanie - paní Milton a paní Rooney.