Elektronické výcvikové obojky

Tento příspěvek je volným pokračováním "Aktivit kavalírů", kde jsme se dostali také k aktivitám, ale těm nežádoucím - neposlušnosti a útěkům z dohledu a dosahu páníčků.

Výmluvy typu - už nic nepomáhá, všechny metody selhaly...neuznávám, vždy nějaký způsob, jak napravit nežádoucí chování vašeho mazlíka existuje.Nejhorší řešení je, nechat psa volně potulovat se po okolí a spoléhat na to, že se nic nestane. Pes je vždy takový, jak si ho pán vychová a pokud pán svou neschopností a tím, že hodil flintu do žita ohrožuje nejen psa samotného, ale i okolí, je to velice nešťastné.Nemůže za to pes, ale vždy je na vině jeho pán!

Moderní výcvikové elektronické obojky jsou výbornými pomocníky, pokud se je naučíte vhodným způsobem používat a pomáhají nejen při přerušení nežádoucích činností psa, ale jsou efektivní i při běžném výcviku. Rozhodně psovi neubližují a nestresují ho, sílu elektrických impulsů jsem dříve než na psovi, vyzkoušela na sobě a nic hrozného to opravdu není, jedná se pouze o krátkodobý nepříjemný pocit, ne o bolest. Ještě bych chtěla podotknout, že já osobně jsem ho použila při výcviku bernského honiče,kdy jsem se pokoušela zamezit nežádoucímu odbíhání po stopách zvěře, ne u kavalírů, tam jsem to nikdy neměla zapotřebí.

Výcvikový přístroj se skládá z vysílače a obojku samotného. Vysílač umožňuje dávat povel na značnou vzdálenost, povely jsou trojího druhu - zvukový varovný signál, krátký upozorňovací elektrický impuls a sada korekčních elektrických impulsů, jejich intenzitu lze jednoduše nastavit. Pes si vytvoří spojení mezi nesprávným chováním, zvukovým signálem a nepříjemným pocitem.Často stačí jen zvukový signál, aby si uvědomil, že se nechová vhodně.
Zapamatuje si, že posouchat se musí a reaguje tak, že se už po zvukovém signálu vrací k pánovi (do bezpečí), protože ho nespojuje s nepříjemnými pocity vyvolanými korekčním impulsem. Pes uvažuje přímočaře a nelebedí si v situacích, které jsou mu nepříjemné, v tomto případě se jim vyhne tak, že poslechne a to je úspěch!!

Jak jinak by se dalo napomenout účinně psa na vzdálenost, kam ruka ani vodítko nedosáhnou, náš hlas případně dolehne, ale je ignorován, nevím. Já osobně elektronické výcvikové obojky chválím, ale berte to jako subjektivní názor majitelky temperamentního loveckého psa, která obojek vyzkoušela v praxi.

Nabízí se otázka - jaký jsem měla s používáním úspěch?
Pokud ho má fena na krku, povely respektuje, pokud je obojek mimo dosah, vrací se ke svým lumpárnám. Ideální to není, ale pokud obojkem zabráním tomu, aby ji myslivci zastřelili, byla přejeta autem nebo způsobila dopravní nehodu a ohrozila tak další nevinné lidi, není co řešit!

jestli mohu poradit ohledně typů obojků, ještě existují tzv. pachové obojky a u loveckých plemen s citlivým nosem se setkávají s větším úspěchem.

měla jsem před léty lvíčka a musím také uvést, že jsem s elektrickým bojkem neměla dobré zkušenosti. Byl hrozně chytrý a zjistil, že pokud se mu podaří dostat do obojku vodu, zkratuje ho a tak odrovnal tři takové obojky. neměl problémy sice s přivoláním, spíše štěkáním na lidi, psi, auta, kočky , prostě na cokoli. Měla jsem pocit, že štěkal i ze spaní a nic nepomáhalo. Nemáte zkušenosti jak si poradit s tímto "nevychováním"?

Elektronický obojek, který se aktivuje samočinně při štěkání, vytí či nadměrném vrčení existuje, nefunguje na principu zvuku, ale vibrace hlasivek, takže ho nemůže spustit jiný pes, který vedle psa s obojkem štěká nebo jiný zvuk.

Více informací najdete na www.dogtrace.com

Kvalitní obojek je vodotěsný, takže se zřejmě jednalo i o mechanické poškození nebo vadný výrobek a měla jste ho reklamovat, pokud samozřejmě výrobce u typu, který jste použila, vodotěsnost garantuje.

Dobrý den,
ráno jsem tu četla příspěvek pani Záleské ohledně utíkání jejího TR kavalírka a názoru na elektronické obojky. Přesně takovou reakci jsem na tomto fóru čekala, protože tu není moc lidí, kteří by tento obojek potřebovali a v kombinaci s kavalírem je pro někoho naprosto nepředstavitelná. Kdyby se toto téma objevilo třeba na stránkách loveckých psů, zřejmě by to nikoho nepřekvapilo. Neměla jsem moc času se rozepisovat a tak jsem chtěla odepsat až teď. Vidím, že pani Bůžková to tady moc pěkně rozepsala a já s ní naprosto souhlasím.

Dříve jsem si také myslela, že se jedná o týráni a nebo ještě spíše o pohodlnost páníčka, který je neschopný nebo spíše líný svého psa vycvičit. Proč psa cvičit dlouho a pracně, když stačí nasadit tento obojek a pes začne během chvíle poslouchat? (berte s nadsázkou)

Při vyslovení slova elektrický obojek si spousta lidí představí něco hrozného, to proto že se s ním nikdy nesetkali a soudí jen podlé své představy a fantazie. Při stisknutí tlačítka který vysílá do obojku signál a posléze i samotný elektrický výboj se rozhodně psu nenaježí všechny chlupy na těle, neudělá deset přemetů a nezůstane půl hodiny apaticky ležet na zemi.

Nepodporovala a nebo naopak bych tu nezavrhovala něco co jsem nikdy neviděla a nebo nezkusila. Měla jsem tu možnost jako paní Bůžková tento obojek vyzkoušet na své ruce, nikoli na pejskovi. Čekala jsem nějakou pořádnou elektrickou ránu a přišlo jen jakési mravenčení a nepříjemný pocit.

Kdybych byla pohodlná a nekladla si tak vysoký cíl, tak ten obojek už máme dávno doma a chodíme v lese na volno. Takhle každý den za sebou taháme stopovačku a já z každodenních procházek mám jen pohled na černý konec šňůry (pro ty co nevědí, stopovačka = hodně dlouhá šňůra, kterou pes tahá za sebou po zemi, neslouží jako vodítko a při vyběhnutím a neuposlechnutí povelu se zašlápne nohou, tzn. musíte být pořád ve střehu).

K tomu utíkání po lese, je určitě rozdíl když vám pes uteče někde v Krkonoších nebo na Šumavě v místě, kde projede jedno auto za celý den, než v Praze v blízkosti dálnice a rušných silnic. Když opominu myslivce, tak tu je spousta dalších nástrah. Co třeba auta a nebo i lidi? Můj pejsek je naučený u každé silnice zastavit a čekat na povel můžeš, ale myslíte si, že když bude v zápalu čmuchání někde sám, tak si řekne „ A ejhle, tohle je obrubník a tady musím sedět dokud mi někdo neřekne můžeš“. Třeba by se i zastavil a posadil, ale nevěřím tomu, že by do té silnice nevkročil, zas tak dokonalý není. Také jsem se ho od štěněte snažila naučit, že cizí lidi jsou fuj, ale tohle se mi bohužel nepovedlo. Asi jsem až přespříliš starostlivá a s tou opatrností to přeháním, ale raděj problémům předcházet, než následně litovat své chyby.

P.S. Jonáška a Olivera zdraví ušatý Enzo a vzkazuje, že jeho návštěvní kniha všem ostatním funguje a nechápe kde se stala chyba :-(