← Zpět na seznam témat
Chtěl bych upozornit na částečně nepravdivé a zavádějící argumenty uvedené v zamítacím dopise CKCHS klub Čech,Moravy a Slezska k oddělenému posuzování barevných rázů plemene KKCHS na MVP.
V dopise se uvádí, že prvním z důvodů je:
Cituji:
„Je to v rozporu s Výstavním řádem FCI ,který jmenovitě neuvádí dělení barevných variant plemene Kavalír (posuzují se všechny čtyři barvy v jedné třídě), nakonec je tomu tak i v zemi původu.“
Takovýto výklad je chybný, neboť v bodu 7 Výstavního řádu FCI ( FCI Show Regulations) z říjena 2005 se výslovně uvádí - cituji:
„CAC (osvědčení o způsobilosti pro šampionát) je národní hodnocení. Je na zodpovědnosti národních kynologických klubů rozhodnout, ve kterých třídách a kterým psům může být toto osvědčení udělováno. CAC se započítává pro udělení titulu národního šampiona“. Konec citace.
Z toho jasně vyplývá, že FCI ponechává plně v kompetenci národních kynologických organizací stanovit třídy, ve kterých bude udělován titul CAC tj. půjde-li o třídy rozdělené nejen podle stáří ale i podle barev. To se týká všech výstav, kde se uděluje CAC tedy i mezinárodních výstav, neboť tyto nejsou z této pravomoci vyjmuty. Z tohoto důvodu považuji argumentaci za falešnou. Je s podivem, že se proti tomu ČMKU neohradil, neboť taková interpretace by krátila jeho pravomoce.
2. důvod - údajně stále nízká úroveň chovu kavalírů v ČR – ponechme stranou, neboť to je názor velmi subjektívní a lze tvrdit přesný opak na podporu záměru rozdělení barev. Pravda bude asi někde uprostřed.
3. důvod – celkový počet 352 titulů CAJC a CAC, které jsou „ k dispozici“ za rok v ČR. Toto na první pohled vysoké číslo však nemá nic společného se skutečnou realitou vztaženou na 1 konkrétního psa či fenu, kteří usilují o titul národního šampiona. Předně nelze zahrnout tituly CAJC, protože ty s udělením titulu národní šampion vůbec nesouvisí. Dále spor není o posuzování na klubových, speciálních či národních výstavách, kde je rozdělení tříd i podle barev, ale diskutujeme o mezinárodních výstavách, na kterých je třeba pro získání titulu získat min. 2 x CAC. A těchto příležitostí je v ČR pro psa i pro fenu max. 8 v kalendářním roce, neboť psa či fenu lze přihlásit pouze do 1 z vypsaných tříd. ! Troufám si tvrdit, že pro fenu reálně ještě podstaně méně, protože obvykle 2 x do roka hárá což znamená skoro 2 měsíce nemožnost účasti na výstavě a mají –li chovné feny štěňata, pak se možnost účasti dále výrazně redukuje. Při obsazení jednotlivých tříd na MV v počtu okolo 10 soutěžících je naděje pouhých 10% na 1 výstavu. O dalších problémech, které provázejí posuzování na výstavách se zde nechci zmiňovat, - to je téma na samostatnou dosti rozsáhlou diskusi.
Jakkoliv srovnávat podmínky pro získání titulu národního šampiona v ČR oproti podmínkám v Anglii je zcela pochybné. Předně v Anglii neexistuje podmínka zisku titulu CC na mazinárodní výstavě. Dále v Anglii se nabízí možnost účasti na více jak 50 výstav v jediném roce a důležitá je také možnost účasti psa či feny v několika třídách při jediné výstavě, což u nás možné není. Nesrovnávejme nesrovnatelné.
Nadále považuji soustavné tvrdošíjné zamítání rozdělení posuzování kavalírů na MV podle barev za iracionální a obávám se, že má zcela jiný podtext, než čistě chovatelský. Ve svém důsledku znevýhodňuje kavalíry na MV oproti méně početným plemenům.
Výstav kavalírů se pravidelně zúčastňuji již 10 let a na vlastní kůži jsem okusil všechny strasti a úskalí s tím spojená. R. Uher
Dobrý den všem,
ještě nedávno jsem si říkala, že rozdělení barev na MVP je zbytečné. I můj názor byl, že šampion by měl být jen jedinec ten nej z nejlepších.
Dnes jsem už jiného názoru. Uvědomila jsem si, že po našich výstavách běhá mnoho krásných kavalírů, kteří nemají šanci na umístění, protože první je ….
Myslím, že kdybych čistě teoreticky posuzovala sama, zachovala bych se asi stejně. Prostě každého tíhne srdce k malinko jinému typu kavalíra a nemyslím si, že by tomu bylo v Anglii jinak. Když je posuzovatel chovatel, logicky se mu líbí typ, co sám odchová a když je pozuzovatel něčí přítel, také platí, že se většinou kamarádí s lidmi se stejným vkusem.
Problém nastává právě na MVP, kterých je u nás málo a když se pozorně podíváme, tak ve finále se střídá velice malý okruh posuzovatelů.
Proto si myslím, že by mělo mít šanci alespoň více kavalírů na MVP získat titul CAC a jak říká kamarádka, „ vlk by se nažral a koza zůstala celá „
Dneska mam z MVP Z Prahy stejny pocit.Ani tim nemyslim posuzovatele,ale ty sance s kvalitnim jedincem jsou opravdu minimalni( pokud se v kruhu sejde 10 kavaliru a vsechny barvy, tak to opravdu neni jednoduche) A MVP je pomerne malo.Tim se sance samozrejme snizuji.A ikdyz obcas vyhraji jednobarevni, tak BH je(podle meho) top.A nemyslim si, ze by se po rozdeleni barev CAC dostaval zadarmo, vzdyt pokud nebude jedinec bezvadny , tak mu nemusi byt zadan CAC a klidne muze odjet s VD .
Pan Uher velice pěkně shrnul situaci. Souhlasím s ním a jsem též pro rozdělení barev na MV, ačkoli již nejsem aktivní vystavovatelkou.
Porovnání neporovnatelného.
Výstavy kavalírů u nás a ve Velké Británii je opravdu těžké srovnávat, protože systém je v mnoha ohledech odlišný. A jelikož naše výstavy většina diskutujících zná, pokusím se o krátký úvod na téma: „Šampiónem plemene ve Velké Britanii snadno a rychle“ doplněný několika konkrétními čísly.
V zásadě jsou dva typy výstav, na kterých lze splnit podmínky pro získání šampionátu. Jsou to General (All Breed) Championship Show (tedy výstavy pro všechna plemena psů) a Specialty Show (výstavy pro jedno plemeno nebo skupinu psů). Pokud jde o kavalíry, pak pro získání Challenge Certificates (CC) se nabízí během roku celkem 37 výstav. Z toho je 26 výstav typu General, jedna výstava Toy Specialty (společenská plemena) a 10 výstav klubových a speciálních. Challenge Certificate je zadáván jen na těchto výstavách, které jsou označeny jako Championship show!
Podmínkou pro získání titulu Šampión plemene ve Velké Británii je zisk 3 Challenge Certificate (CC) na těchto výstavách. CC musí být od třech různých rozhodčích a alespoň jeden z nich musí být získán po dosažení jednoho roku věku. Psi a feny soutěží ve třídách. Počet vypsaných tříd na výstavách se může lišit (až 13) a psi mohou soutěžit i ve více třídách. Vítězové tříd se pak v závěru utkají mezi sebou o Challenge Certificate (CC). Z každé výstavy si tedy CC odnese jen jeden pes a jedna fena!
A teď čísla. V roce 2007 se výstav kavalírů ve Velké Británii s možností zisku CC účastnilo průměrně 111 psů a 143 fen . Nejsnazší byl zisk CC na N. Ireland Club Show kde bylo 36 psů a 56 fen. Největší konkurence pak byla na CKCS Club Show v Malvern kde bylo 220 psů a 290 fen! Tedy průměrná šance pro kavalíry na zisk CC na výstavě v roce 2007 byla O,9% u psů a O,7% u fen (pozn. i ve Velké Británii feny hárají a mají štěňata). Rok 2007 byl však pro psy kavalíry mimořádný. Hned dva psi překonali letitý klubový rekord ziskem 34 CC´s titulů během své výstavní kariéry a to Ch. Keyingham Branwell a Ch. Wandris Entertainer. Porovnáme-li tato čísla s možným ziskem 37 CC´s pro psy za rok, pak už toho pro ostatní příliš nezbývá. To je důvod proč v zemi původu plemene je přes vysokou úroveň chovu a kvalitu jedinců relativně malý počet šampiónů.
A co z toho? Asi je třeba položit si otázku, jde-li nám o tituly nebo o kvalitu plemene. Tedy chceme-li mít šampióny na úrovni Mistrů Evropy anebo na úrovni Vítězů okresního přeboru. Dalším „rozmělňováním“ požadavků můžeme hodnotu titulu jen degradovat. A nehleďme na to, že jinde jsou tituly „lacinější“. Vždyť titul, který není podložen kvalitou nemůže mít ani z chovatelského hlediska valnou cenu. Anebo snad budeme pejsky bez titulu milovat méně? o.bayer
Pane Bayere, také bych si přála, aby všichni milovali své psy bez ohledu na tituly. Vy jste nikdy neslyšel o tom, že pes, který není pro chovatele perspektivní, je prodán a nahrazen nadějnějším jedincem? Takže ponechme stranou city a bavme se o systému. V Anglii zkrátka mají jiný. Můžeme se jim přiblížit tím, že budeme mít méně šampionů a tak jim ukážeme, že ani u nás není snadné tento titul získat. Ale k čemu? Cílem by spíš mělo být to, aby naši šampioni byli svými kvalitami srovnatelní s jejich. A to není záležitost četnosti udělování titulů, ale samozřejmě práce chovatelů a na výstavách - systému posuzování. Každopádně by posuzující měl být znalec plemene a posuzovat podle toho. Podívejme se jen, jací jedinci si často odnášejí z kruhu známku výborná. Dokonce i náš vlastní pes, který není zrovna nejideálnějším představitelem plemene, jednou obdržel titul CAJC. Zaměřme se tedy spíše na výběr schopných posuzovatelů, rozšíření jejich počtu nebo častější pozvánky zahraničních rozhodčích. Co si budeme povídat, pokud na klíčových výstavách posuzují stále stejní lidé se svými preferencemi, mají to pak někteří psi, potažmo jejich majitelé, těžké.