Episodic falling (záchvatovité padání)

Episodic falling (EF) - geneticky podmíněné onemocnění, způsobené mutací recesivního genu, je známo u plemene Cavalier King Charles spaniel od šedesátých let minulého století (tedy již 50 let) a nebylo popsáno u žádného jiného plemene. Episodic Falling syndrom může být stejně devastující jako Syringomyelie nebo MVD, jak pro nemocné jedince, tak jejich majitele.

Symptomy:

Pro onemocnění je obecně typické strnutí svalů, bez možnosti relaxace. Tato episoda trvá zpočátku desítky sekund až několik minut. Nejedná se o problém svalový, ale neurologický. Objevuje se při radostném pobíhání štěněte, vítání, běžném tréninku, setkání s jiným psem, neznámým předmětem a při jakémkoliv stresu. Zkrátka při všem, co způsobuje určitou excitaci centrálního nervového systému. Na základě toho dojde k náhlému ztuhnutí zadních končetin, přehnanému napětí nebo chcete-li natažení, eventuálně skrčení, takže štěně padá do strany, vrávorá, ztrácí rovnováhu, padá na čumák nebo skáče jako králíček. Záda mohou být vyhrbená do oblouku. Štěně někdy nejeví bolestivost a pokračuje ve hře, někdy vyjekne. U starších jedinců se příznaky obvykle stupňují. Pes padá, končetiny jsou křečovitě napjaté, někdy pozorujeme křečovité protažení všech končetin. Pes ležící na břiše zvedá někdy přední packy až nad úroveň položené hlavy. Někteří jedinci se pokoušejí zvednout a znovu padají. Při těchto epizodách je pes plně při vědomí, vidí, vnímá, ale neovládá své tělesné pohyby.

Většinou se zotaví relativně rychle, zvláště štěňata. Štěně někdy vrávorá aniž by přerušilo hru. Postižený jedinec po ataku sice obvykle vyskočí a vypadá, jako by se nic nestalo, pokud ale pokračuje v přerušené aktivitě, příhoda se může opakovat. U těžkých případů se už pes vzpamatovat nemusí a v několika málo případech muselo být přistoupeno k eutanázii.

Toto onemocnění musí být odlišeno od synkopy, což je stav náhlého bezvědomí, vzniklý na základě nedokrvení mozku při těžkém MVD (insuficience mitrální chlopně).

První příznaky onemocnění se zpravidla objevují během prvního roku života, při těžším postižení již mezi 4. a 7. měsícem věku. Někdy mohou být z neznalosti přehlédnuty. Stejnou měrou jsou postiženi psi i fenky.

Proto je třeba věnovat velkou pozornost již chování štěněte!

3 méně vážné symptomy u štěněte, které by nás měly varovat jsou:

1. klopýtnutí či podklesnutí při pobíhání
2. u stojícího štěněte jsou zadní končetiny napjaté (příliš narovnané), záda jsou mírně vyhrbená, chůze je strnulá. Někdy zadní končetiny kříží.
3. při zavolání zůstane štěně stát jakoby zmrazené, hlava pootočená do strany. Stojí „křivě“.

Současný výzkum

Dr Jacques Penderis nalezl gen zodpovědný za EFS.

Jelikož EFC kóduje recesivní gen, někteří lidé chybně věří, že mohou pokračovat v chovu na psovi nebo feně, kteří vyprodukují jen jedno postižené štěně. Naneštěstí, ostatní jedinci jsou nositelé. Není jiné cesty jak to zjistit, než testovat jedince na zodpovědný gen. Jinak nemůžeme vědět, zda předkové nebyli nositeli a zda se onemocnění u jejich potomstva neprojeví.